Výzkumníci z IVDMR: Dobronauti učí děti zvládat konflikty a mít lepší vztahy

Tým Hynka Cíglera, Jany Fikrlové a Martina Tancoše z  IVDMR FSS MUNI byl osloven společností Dobronauti s.r.o . za účelem provedení zakázkového výzkumu. Cílem bylo zjistit efektivitu preventivního programu Dobronauti: Zpátky v čase. Program je určený pro žáky třetích až pátých tříd základních škol, trvá tři měsíce a učí děti efektivnější komunikaci, a to hlavně samostatnému řešení konfliktních situací a jejich předcházení. Výzkumníci provedli experimentální studii se 616 dětmi z celkem 28 školních tříd. Zjišťovali vliv programu na self-efficacy dětí, tedy jejich přesvědčení, nakolik jsou schopné zvládnout krizové situace – a to jak v roli oběti, tak i obránce, a dále pak na znalosti zvládacích strategií v konfliktní ́ situaci . Experiment navíc doplnili o analýzu rozhovorů s účastníky výzkumu, aby lépe porozuměli efektu programu.

Více znalostí i vhled do konfliktu

Absolvování programu mělo okamžitý, středně velký účinek na průměrné znalosti dětí o tom, jak se chovat v konfliktní situaci, přičemž tento efekt přetrval i po třech měsících. Data získaná během výzkumu ukazují, že edukačně-preventivní program Dobronauti: Zpátky v čase poskytuje žákům a žákyním prvního stupně základních škol zvládací strategie pro řešení konfliktních situací, ze kterých si děti dokáží vybrat a osvojit ty, které jim osobně vyhovují. Každé dítě si tak vytváří svůj vlastní, jedinečný soubor strategií pro řešení konfliktů. Díky programu se děti naučily zvládat jak verbální, tak i fyzické konflikty, a to navíc různými účinnými způsoby. Znalosti zvládacích strategií při konfliktech ve třídě byly u dětí, které se zúčastnily programu v rámci výzkumu, výrazně lepší než u dětí, které programem neprošly. Děti, které se programu zúčastnily, navíc prokázaly, že oproti dětem, které se programu nezúčastnily, dokáží vhodnost strategií dobře rozlišit dle toho, v jaké pozici se v konfliktu ocitnou. Dařilo se jim totiž vybírat správné zvládací strategie pro různé aktéry konfliktu (tj. pro přihlížejícího obránce, oběť konfliktu i agresora).

Program měl vliv na míru self-efficacy žáků, tedy na jejich přesvědčení, že konflikty zvládnou. Data ukazují, že se některé děti po absolvování programu cítily kompetentnější zvládat konflikty, zatímco jiné si věřily o něco méně. Vysvětlení nabízí výsledky analýzy rozhovorů s dětmi zapojenými do programu. Některé děti získaly nové dovednosti pro zvládání konfliktů a jejich self-efficacy se zvýšilo. Jiné děti si uvědomily, že konfliktní situace nejsou tak jednoduché a musí se při jejich řešení více zamýšlet, v důsledku čehož se jejich self-efficacy snížilo. V obou případech může jít o žádoucí efekt. Pro předcházení a řešení konfliktů je dle studií nejvhodnější střední úroveň self-efficacy, při které se člověk cítí schopný konflikt zvládnout, ale zároveň si uvědomuje jeho složitost.

Agentskými misemi proti konfliktům

Program je koncipovaný jako hra na agenty. Hlavní náplň programu tvoří Mise (na 2 vyučovací hodiny), při kterých se děti společně se svými pedagogy ocitají v roli agentů cestujících v čase – putují do doby před konfliktem, do času probíhajícího konfliktu a do doby po konfliktu, aby pomohli dětem v náročné situaci. Děti jsou rozděleny do skupinek a fingurují jako aktéři (útočník, přihlížející, oběť). Pedagog má k dispozici několik konkrétních popisů konfliktních situací a postav agresorů i obětí, a to jak na kartičkách, tak na audionahrávkách. Program je navíc doplněný o několik tréninkových aktivit (každá na 1 vyučovací hodinu), při jejichž hraní si děti upevňují a dále rozšiřují znalosti osvojené při hraní Misí. Po absolvování první Mise a tréninkových aktivit si děti zopakují hraní Mise (buď se stejnou situací a aktéry, nebo s jinou situací a jinými aktéry). Na závěr společně s pedagogem reflektují, co se děti během hraní naučily, co se změnilo mezi prvním a druhým hraním Mise a v čem jim osvojené znalosti a dovednosti pomohly či mohou pomoct.

Díky tomu, že je program individualizovaný a respektuje osobní potřeby a silné stránky dětí, nejsou děti tlačeny k volbám konkrétních strategií, ale mají na výběr z několika možností. Například některé děti mohou v situaci, kdy přihlíží hádce ve třídě, upřednostnit vyhledání pomoci učitele. Jiné děti mohou preferovat a lépe zvládat přímou konfrontaci agresora. Žáci na programu například oceňovali, že si začali konfliktních situací více všímat a že se naučili spoustu nových způsobů, jak náročné situace řešit. Obzvlášť se jim pak líbilo, že si mohli z různých strategií vybrat právě takové, které jim nejvíc vyhovovaly. Některé děti dokonce zmiňovaly, že už osvojené strategie úspěšně uplatnily v reálných situacích. Děti taktéž vyjadřovaly potěšení, že pro to, aby někomu pomohly, může stačit i relativně málo, například spolužáka slovně podpořit.

Celý program realizují přímo učitelé (případně školní psychologové či jiní pedagogičtí pracovníci dané školy), kteří před zahájením programu projdou školením. Během něj se dozví, jak program ve třídě provést . Kromě toho jsou pedagogové proškoleni v tématu první psychické pomoci (např. jak zacházet s nepříjemnými vzpomínkami dětí a jak předejít případné retraumatizaci). Program je tedy přínosný také pro učitele, protože jim umožňuje lépe porozumět svým žákům a ukazuje jim, jak žáky při řešení konfliktů podpořit.

Proč využívat pomoc vědců?

Aplikovaný výzkum efektivity intervenčních i preventivních programů je více než žádoucí. V první řadě poskytuje zpětnou vazbu tvůrcům programů i jejich realizátorům, která vede ke zlepšování podoby programů. Díky zveřejňování výsledků výzkumu mohou být závěry přenášeny napříč různými tvůrci a vést tak k pozitivnímu vývoji a zkvalitňování těchto programů obecně. Ve druhé řadě je realizace podobného výzkumu nezbytná pro ochranu dětí , které se těchto programů účastní. Neefektivní realizace, nebo dokonce škodlivé intervence či prevence, by totiž žáky a žákyně mohly poškozovat, což je v přímém rozporu se smyslem preventivných programů.

Díky evidence-based přístupu ke vzdělávání (tj. díky snaze o vzdělávání založené na výzkumných důkazech) jsou tak podporovány a prováděny intervenční a preventivní programy, které jsou skutečně efektivní. I přes nesporné výhody evidence-based vzdělávání (vzdělávání založeného na výzkumných důkazech) však není v České republice zvykem podobné ověřovací studie běžně realizovat. Podle slov autorů výzkumu není u nás žádná jiná obdobná metoda, jejíž efektivita by byla výzkumně ověřena. Sběr dat a výzkum ale můžou pomoci programy vylepšovat a i porovnávat, mělo by tedy být ve veřejném zájmu evidence-based přístup stále více uplatňovat.

Cígler, H., Fikrlová, J., & Tancoš, M. (2022). Ověřovací studie preventivního
programu Dobronauti: Zpátky v čase. Výzkumná zpráva. Masarykova univerzita. Dostupné on-line: https://is.muni.cz/go/dobronauti